Kniha

14. září 2017 v 16:00 |  Kniha "Ze života Bulíka"
Ahoj, kamarádi! Dnes 23.8. 2017 mi přesně po roce od založení blogu "Život bulíka" vyšla v Ottově nakladatelství kniha s názvem "Ze života Bulíka". Pokud si chcete přečíst o mém životě a dozvědět se i věci, o kterých vám zde nepíšu, objednat si ji můžete na této stránce:


https://www.knihcentrum.cz/ze-zivota-bulika

Tak ať se vám líbí! Pac a líz, váš Dex.

 

Tlapkiáda v Prostějově

3. září 2017 v 9:47 |  Články
Ahoj kamarádi, právě jsem vylezl z pelechu a musím vám říct, jak dopadla včerejší tlapkiáda v Prostějově. Myslím si, že dopadla fakt dobře. Přišla spousta kamarádů, málem mi vypadly oči z důlku, protože jsme to vůbec nečekali, ale byli jsme rádi. Logicky, že jo.

Nejdřív jsme se přivítali. Panička to tam za mě odblekotala, teda řekla, hlas se jí třepal jak čivava v zimě, ale aspoň byla sranda. Já jsem nejdřív musel být "knoze" u páníčka, aby paničku vůbec někdo poslouchal, ale jakmile mě páníček pustil, tak jsem se věnoval kamarádům. Všechny jsem poskákal, olízal, a párkrát se zatočil, ať to stojí za to. Hledal jsem v obchůdku všechno, co by se dalo sežrat. Všechno přede mnou schovali. Zaplať pán bůllh, mám inteligentní kamarády a od nich jsem toho dostal dost. Inteligentní, vždyť to říkám.

Udělal jsem taky trochu průšvih, protože když se otevřeli dveře, tak jsem stihnul zdrhnout škvírou ven. To za mnou páníček vyletěl jak stíhačka a dostal jsem vynadáno, tak jsem sklopil uši a tvářil se provinile, aby si myslel, že mě to mrzí. Nemrzelo, venku jsou cítit fenky, srdci neporučíš. Chápeš. Pak ale zbytek tlapkiády poslouchali blbečci, teda páníčci, mě jako vždycky. Byli jsme domluvení, že je na tlapkiádě budu poslouchat, aby nebyli za úplné blbečky, ale já jsem si řekl, že nemá smysl, abych se jeden den v roce (když nepočítám Vánoce) přetvařoval. Rozumíš. Stejně všichni ví, kdo u nás velí. Paničce se taky povedlo udělat průšvih. Prorazila razítkem jedné kamarádce knížku, takže má na knížce ďůru jak kráva. Panička se omlouvala, a nabízela nový výtisk, ale kamarádka řekla, že je to originál, který nikdo nemá. To je přístup! Vůbec nebyla tragická jak panička. Takže díky, kamarádko s protrženou knížkou. Jo, a jsem děsně rád, že páníčci nechali podle mojí tlapky udělat to razítko, protože jinak bych se včera asi utlapkal.

Včera jsem se nejvíc věnoval mini páníčkům. Já má totiž děti hrozně rád, hlavně na smetaně. Klid, humor. Já bych je miliskoval od rána až do večera. Já se snad začnu těšit na to, až si páníčci taky pořídí štěňata. Ale to se ještě načekám, tak musím využít každé příležitosti. A včera to bylo fakt bullží.
Dostal jsem hromadu dárečků. Plno kokinek a taky jsem dostal uzel na tahání. Vy mě prostě znáte. Takže se fakt těším, až se přežeru a pak se budu s páníčkem tahat. A představte si, že panička dostala taky dárek. Neuhodnete jaký. Dostala čokoládu a víno, a to jsem málem spadl pod stůl. Panička dělala, že se stydí, že ji máte za alkoholičku, ale já viděl ty jiskřičky v očích. Nejsem blbej. Takže jste se kamarádi fakt trefili a my vám strašně úplně moc děkujeme!

Včerejší tlapkiáda dopadla nad naše očekávání. Bylo to bullží, protože každý, kdo včera přišel, byl bullží. Jednoduchá rovnice. Máme fakt štěstí, že máme takové kamarády. Panička včera po cestě domů řvala jak najatá, protože byla dojatá. Doufáme, že se vám to včera líbilo alespoň z poloviny tak, jako nám. My jsme si to užili fakt hodně.

Závěrem chceme poděkovat kamarádům ze Skákal pes, kde tlapkiáda proběhla, chceme poděkovat také vám všem, kteří jste včera dorazili a udělali jste tlapkiádu bullží. Velké díky patří ale všem mým fanouškům! Tohle všechno se děje díky vám. Jsme rádi, že jste s námi, a máme vás rádi.

Pac a líz, Váš Dex a jeho blbečci.

Alegorická rodina

3. září 2017 v 9:46 |  Články
Jsme alegorická rodina. Já jsem alegorickej na pšenici, to už víte. Paničce před časem zjistili alegorii na mlíko, a v poslední době se jí to dost zhoršilo. Takže teď máme společnýho mnohem víc, než dřív. Když sežere něco, kde je větší množství mlíka (já nevím, třeba v mlíku je hodně mlíka, jen tak pro představu), tak je jí pěkně blbě. Když já sežeru větší množství pšenice (třeba když mi babča natajno hodí pod stůl kus chleba), tak je mi taky pěkně blbě. Navíc se oba osypeme jak puberťáci, a to už nějakou dobu puberťáci nejsme. Panička není puberťák podstatně dýl než já. Logicky, že jo. Já jsem ještě mladej a perspektivní.

Já už mám naštěstí otestováno, co můžu a co ne. Panička je zrovna teď v testovacím období. To znamená, že postupně žere všechno, z čeho by jí teoreticky mohlo být blbě, aby to vyloučila z jídelníčku. Pak skáče sto metrů do vzduchu, když se jí blbě neudělá. Ale nejsem si jistý, že na to jde dobře. Podle mě je jí blbě vždycky akorát z toho, jak furt něco žere (prostě se přežere, co si budeme vykládat). Jenom čekám, kdy jí to dojde.

Zajímavé je, že čokoládu žere furt a z té jí blbě není. A přitom je v čokoládě mlíka docela dost. Mělo by se to jmenovat mlíkoláda, protože takhle by to nebylo klamání zákazníků. Rozumíš. V dnešní době už nic není, jak bejvalo. Teda aspoň tak to říkají lidi starších ročníků. Ti, co pubertu už ani nepamatujou. A nedejbullže když začnou o nějakých komoušistech, to se nedá poslouchat. Nedá se to poslouchat ani naživo ani v televizi. Mně je to jedno, já stejně nevím, kdo to byl, a ani mě to nezajímá.

A páníček? Ten je alegorickej na blbé kecy a občas taky na paničku, třeba když ho nutí uklízet. Ale diagnostikoval si to sám, žádnej doktor mu na to razítko nedal. Museli by mu totiž odebrat krev a to by páníček nedal. On je totiž na odebírání krve děsně citlivej. To se mu panička pak vždycky před lidma posmívá, že sám krev lidem bere, ale jak ji chce někdo odebrat jemu, tak pomalu omdlívá jak nějaká malá holka….Jo, aha. Tak teď už tu jeho alegorii chápu. Akorát má blbé, že prášky mu na to nikdo nedá.

P.S. Todlencto teď panička pije místo mlíka. A my jí to s páníček natajno upíjíme, protože je to fakt dobré. Ale s mlíkem to nemá nic společného. Cecík to nevidělo ani z rychlíku, to mi věřte.

 


Konec prázdnin

3. září 2017 v 9:45 |  Články
Tak je to zase tady. Pomalu nám končí prázdniny. Teda, páníčkům končí prázdniny. V pondělí se panička vrátí zpátky do školky a páníček zas do nemocnice. To znamená, že zase budu mít volnej kvartýr. Budu sám doma! Teda, bude doma i brácha, ale kdo je zalezlej v terárku, ten se nepočítá. Logicky, že jo. A to si teda budu užívat ten klid, a budu chrápat až do té doby, než se páníčci vrátí z práce. Na to se fakt těším.

Teď jsme ale v Krnově. Přijeli jsme sem hned po tom, co jsme se probudili z kómatu po návratu z Itálie. Všichni se nás nemohli dočkat. Teda, všichni se nemohli dočkat knížek. Tak jsme přijeli, abychom to oslavili se všema babčama, prababčama, tetkama, strécama, mladejma……Je jich jak myší, to nebudu vypisovat. To by bylo na dlouho. Bouchli jsme šampáňo, opekli maso a klobásky (já jsem s Cordisem pomáhal u grilu) a bylo to bullží. Když je někde žrádlo, tak je to vždycky bullží. Logicky, že jo.

Tak jsme to oslavili a teď si sbalíme svých pár švestek a pojedeme domů do Olomouce. Panička bude prát prádlo jak o závod, páníčka donutí uklízet, protože je doma bordel jak v tanku a já jim nebudu zavázet a zalezu si do postele. Já bych teda nejradši jel zpátky do Itálie, ale musím teď nechat páníčky vydělávat papírky na žrádlo, ať můžeme i příští rok jet někam na dovolenou. To dokážu pochopit, nejsem blbej. Ale letošní prázdniny jsme si fakt užili, byly prostě bullží. Škoda, že nejsou celý rok.

A co vy? Jak jste si užili prázdniny?


Jak bylo u moře

3. září 2017 v 9:42 |  Články
Kamarádi, konečně jsem se probral z kómatu, tak bych vám chtěl napsat něco málo o našem výletu "jedemekmoři".

Jak páníčci slíbili, tak i (pane bullže, div se) udělali. Jeli jsme autem k moři. Já celou cestu prospal, takže mi utekla fakt rychle. Vybalili jsme, a páníčci postavili náš luxusní dvoupokoják (čti stan). Naštěstí to nebyl takový ten pidi stan, ale byl to fakt obrovskej stan, ve kterým se postavíš (nejen já, ale i páníčci). Takže pohoda., nebyli jsme tam jak sardinky. Zaplaťpánbůllh.

Sotva nám postavili barák, teda stan, šli jsme k moři. Teda, já v podstatě běžel, ale dost mě zpomaloval páníček, který mě držel na vodítku. Do vody jsem vletěl jak torpédo. Paráda, voda je bullží! A pak to přišlo. Napil jsem se, a to byla ta chyba. Fujtajbl hnusnej to je! Takže jste měli pravdu, moře je slané ale úplně hodně. Hodně moc, a to jsem nečekal. Pak přišla vlna a dostal jsem facku. To byla poslední kapka. Bylo po lásce! Zlaté české smradlavé rybníky. Takže do moře jsem pak chodil jen na smočení podvozku.

Písek ale miluju. V tom se zatočíš, on se rozletí kolem tebe, všichni lidi jsou od písku a nadávaj a to mě fakt bavilo! Ještě se v tom vyválet, to bylo labůžo. Měli jsme pláž fakt kousek, ale jak se písek ohřál od sluníčka, tak děsně pálil. Proto mě páníček nosil na rukou až na deku, a tu vždycky panička dala až k moři, kde byl písek ochlazený od moře. Ta se tam vždycky vetřela, i když tam byla tak miliarda lidí, jenom proto, aby mně bylo dobře. Ale páníčci byli taky rádi, že jsme až u vody, co si budeme vykládat.

V Itálii jsem byl jak nějaká sérebrita. Všichni mě fotili a hladili si mě, protože prý mají v Itálii jen bílé bulíky (nevím, jestli je to pravda, ale říkali to), tak na mě hleděli jak na jednorožce. Zezačátku to bylo bullží, ale pak už jsem to ani nevnímal, protože jich bylo za den tak patnáct. Zhruba, odhadem.

Ale jedno vám říct musím. Páníčci jsou fakt bullží. Měl jsem se jako král. Všechno se dělalo podle mě. Aby mi nebylo horko, aby mě nepálili tlapky, abych tam mohl jít taky, abych nebyl unavenej, aby se mi dobře spalo…a tak. Fakt kolem mě skákali jak kolem krále, a mě bylo fakt dobře. Co dodat, prostě jsem si je fakt dobře vycvičil. Výcvik se nemá podceňovat, vám to říkám furt. Tady vidíte, že se to vyplatí, i když je to někdy o nervy.

A jestli nevíte, kam si "jedemekmoři" udělat, tak si zajeďte do Itálie. Mají tam rádi pejsky (dávají jim čerstvou vodu v restauraci, misky mají i všude na ulici a chovají se k pejskům hezky). Dokonce i k takovým, jako jsem já. Nikdo mi tam neříkal "bojovéplemeno". Pár lidí mě teda obešlo, to je pravda, ale to byli turisti a já jsem na to zvyklej, tak co. Itálie je prostě bullží, a já doufám, že se tam ještě někdy podíváme. Jo, a Slovinsko je taky hezké, ale často tam prší, a to já nemusím. Aspoň jsem se tam projel na lodi po jezeře. Panorámata fakt hezké, ale mokrej kožich mi za to nestojí. Rozumíš.

Takže si zajeďte do Itálie, protože je bullží. A ty jejich špagetky musíte zkusit! Páníčkům tak chutnali, že si tam nakoupili suroviny, aby si je mohli dělat, až se vrátíme. Doma jsme teprve třetí den a špagety už jsme měli dvakrát. Panička furt nadává, že je dieta v troskách, ale o dost víc se usmívá, takže za mě dobrý. Já jsem spokojenej.

P.S. Kvůli vám a páníčkům jsem si i zaplaval. Ale moc si na to nezvykejte, spíš vůbec. Jednou a dost, nebudeme to přehánět.


Slovinsko

3. září 2017 v 9:41 |  Články
Kamarádi, posílám pozdrav ze Slovinska, kde jsme dnes s páníčkama strávili den. A bylo to bullží!

Teď už jsme ale doma, právě teď jsme přijeli. A musím vám říct, že jsem z toho cestování děsně utahanej, takže teď půjdu spát ať si pořádně odpočinu. A páníčci taky. Ozvu se vám, až se probereme z kómatu.

P.S. Nebojte se, kamarádi, o všem kolem knížky vás budu včas informovat. Buďte trpěliví.

Pac a líz, váš Dex.


Knížka

3. září 2017 v 9:40 |  Články
Kamarádi, snad jste si nemysleli, že se na dovolené jenom flákám. Před časem jsem vám dal slib, a já sliby plním (tentokrát dokonce dříve, než jsem to sám čekal).

Už víte?

Nevíte? Nevadí, já vám to připomenu!

Kniha už je na světě! Takže bych vám rád představil svou knihu s názvem "Ze života Bulíka". 😊

Tato kniha vznikla i díky vám, protože jste si o vznik knížky psali, a já bych se k tomu bez vás nejspíš vůbec nedokopal. Takže i vám děkuji, a mějte na mysli, že až knihu budete číst, napsal jsem ji právě pro vás!

Taky chci moc poděkovat kamarádce Dominika Vilibald Dubcova (olíz pro tebe, kamarádko) z Ottova nakladatelství a samozřejmě i celému týmuOTTOVO NAKLADATELSTVÍ.

A v neposlední řadě chci poděkovat nejlepší ženě mého života. Té, kterou nepřekoná ani žádná fenka. Chci poděkovat mé paničce, která mi se vším pomohla. Tě miluju, paničko. Fakt hodně moc!

A páníčkovi děkuji, že podporoval paničku tím, že jí pravidelně kupoval víno. To se jí pak tlapkalo samo. Logicky, že jo. Díky, páníčku! Taky tě miluju, ale nebudeme to tady rozvádět. Jsme chlapi, rozumíš. (P.S. Za všechny výlety a túry v knize může páníček!)

V knize najdete příspěvky z tohoto blogu, ale také mnohem více. Přečtete si příběhy z mého života. Nemusíte se bát, že se nedozvíte nic nového. Ba naopak, dozvíte se všechno, co o mně ještě nevíte.

Doufám, že máte radost, stejně jako já. Já už se fakt těším na to, jak se vám knížka bude líbit.

Knížka bude v prodeji nejspíš od středy, o všem (včetně míst prodeje) vás budu ještě informovat.Logicky, že jo.

Tak pac a líz, a buďte bullží!

💜

Pozdrav z Benátek

3. září 2017 v 9:38 |  Články
Zdravím z Benátek!

Je to tady fakt hezké, ale je tady zbytečně moc lidí. Musíš se mačkat. Navíc mají v Itálii samé bílé bulíky, tak na mě hleděli jak telata na nové vrata. Cítil jsem se jak nějaká sérebrita. Všichni mě hladili a fotili. To je pěkné, ale že by mi někdo dal něco dobrého na žrádlo, to ne. Páníčci měli za foto a pohlazení vybírat papírky na žrádlo. Sakra, že mě to napadlo až teď. Nevadí. Dobroty nakoupila panička. A taky nám koupila vypečenou housku s pořádaným kusem masa. Tak jsem se těšil. Ale jak to panička nesla, napadl ji racek. Já to teda neviděl, protože jsem šel s páníčkem před ní, ale její jekot a "doprdele" přes celé náměstí nám stačilo. Byla terčem posměchu. Terčem, který má užranou housku od racka. Racek je blbeček. Naštěstí má panička(samozřejmě díky mě) vytrénovaný postřeh, teda co se žrádla týče, tak housku zachránila.

Je to hrdinka! Sláva paničce!


Plavčík

3. září 2017 v 9:37 |  Články
Dneska jsme se váleli na pláži, protože se chtěla panička opalovat. Kromě chrápání a máčení podvozku jsem využil šanci a nahodil jsem udičku. Ne doopravdy, to se jen tak říká. Na plavčíky ženské vždycky čumí, a pak dělají, že se topí, aby jim nafoukal do tlamy. To nepochopíš. Ale co, zkusil jsem své štěstí.

Nahodil jsem vestu a brejle, mlasknul sebou o písek a čekal. Mič Bjukenen hadra. Fenky nikde. Samej pes. Jeden se na mě divně díval. Tak jsem to zase rychle sundal, aby nezačal dělat, že se topí. Na psy nejsem, tak aby chudák nebyl zklamanej. A utopenej. Nešel bych pro něj. Já do hluboké chodím nerad. Kvůli fence bych to risknul. A kvůli páníčkům taky. Ale tohle teda ne. Od toho má svoje páníčky.

Mám tu smůlu, že jsem děsně roztomilej. Všichni na mě čumí, když se zatočím a vyválím v písku, tak tleskají. První dva dny se mě všichni báli, a teď si mě chodí hladit. Na jednu stranu je to bullží, ale taky bych rád vystavil slunci i podvozek a to se moc nehodí, když na mě všichni čumí. Logicky, že jo. No co, zůstane bílej. Aspoň vynikne.

P.S. Panička má spálenou sedinku. Konec hlášení!


Já se ničeho nebojím

3. září 2017 v 9:36 |  Články
Já se nebojím ničeho a nikoho. Nikoho kromě paničky. Z páníčka mám respekt, ale jakmile se vytočí panička, tak stáhne ocas i páníček. Teď se ale bojím. Přišla bouřka. Je fakt obrovská. Takovou jsem ještě neviděl. Když udeřil hrom, zakňoural jsem jak nějaká fenka. Dámy jistě prominou. Panička mě tulí, to pomáhá. Krmí mě medovýma křupínkama, které normálně nemůžu, abych se nebál. Vůbec to na strach nepomáhá, ale sežeru to. Nejsem blbej. Taková šance už se nemusí naskytnout.

Stan máme bullží. Ložnice, předsíň. Fakt se mi líbí. Jen doufám, že neuletí. Možná proto nás panička tak vyžírá. Dělá z nás zátěže!

Pane bullže, mi prostě nemůžeme nic mít bez komplikací.


Další články


Kam dál